Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Štyry ráno

7. 11. 2014 5:18:49
"A kotě usnulo na stole. Čtvrtek v hajzlu, hotovo? Kulový. Čas zřejmě pracuje proti mně, ale už jsem si mohla zvyknout," začínala jsem před dvěma lety jeden textík, který se nikdy nedočkal zveřejnění. Teď se ho dočká, s mírnými úpravami. Protože hovna jsou zrovna teď in.

Chtěla jsem dneska začít psát. Něco opravdu hodnotného, promyšleného... Místo toho jsem vykostila svoje první kuře. Mozek: 0, Žaludek: 1. Peklo existuje. Na zemi. Život se fláká od čerta k ďáblu, jazyk od fráze ke frázi. Je-li běžnou součástí něčí každodennosti sci-fi, fantasy a internet, jak se dá utéct z všední každodennosti, aniž by člověk sklouzl k omamným látkám?

Na netu hájím dnešní konzumní společnost, protože přece svoboda, žejo. Máme to, co jsme chtěli. Plus to, co si zasloužíme. Jdu nakoupit tamtu kancelářskou židli, tenhle konferenční stolek a tuten kýč -- jenom tak, na ozdobu. Po cestě domů poslouchám Kryla a už nevím, jestli je to všechno krásný nebo k zblití.

Co je to vlastně na tý současnosti tak lákavý? Proč jsem po většinu života ochotná bojovat i za tenhle zmršenej systém, postavím-li ho do kontrastu se čtyřicetiletým svrabem, z kterýho jsme se tak toužili vyhrabat? Jsem ráda, že mohu nakupovat, ale zároveň je mi ze všech těch zbytečnejch sraček všude kolem nanic. Jsem ráda za svobodu slova, ale poslouchat všechny ty mluvící osly a oslice taky není zrovna pro potěchu ducha. Zdravím vás, pane prezidente. Jsem ráda, že můžu volit; jen nějak nemám koho.

Z čeho má teda člověk v tý svobodě a kapitalismu radost? Ze chvilek v přírodě, kdy člověku do ksichtu pere jarní slunce? Ze chvilek na výslunní, kdy se člověku něco mimořádně povede? Z nedělní pohody na gauči s dobrou knihou? A neměl tohle všechno člověk nakonec i tehdy? Co je jinak? Co se změnilo?

Já to svinstvo vlastně nezažila. Prvních šest let života jsem strávila v poněkud jiných starostech, než co že nám to vládne za nechutné vepře. Pamatuju si nudu a šeď pražských ulic, pamatuju si, s jakým nadšením mi babča na Vánoce podávala mandarinky a kubánské pomeranče.Ale ze všeho nejvíc si pamatuju ten zlom v atmosféře, když začaly zvonit klíče. Pamatuju si všechny ty oči nalepený na televizi, na všechny uši hltající každý slovo, který z bedny v oněch revolučních dnech vyšlo. Pamatuju si slzy v očích rodičů, když pan Havel prvně mluvil z Hradu. Pamatuju si hodně z toho, co se tehdy říkalo a dělo -- hodně na to, kolik mi bylo, hodně na to, že mne to v té době vlastně vůbec nemuselo zajímat. Vycítila jsem, že je to důležitý. Že je to jedinečný. Že se něčeho podobnýho člověk mockrát v životě nedožije. Někdo si z dětství pamatuje přelet komety, první kroky člověka na Měsíci, nebo třeba tu nejlepší jahodovou zmrzlinu na světě. Já si pamatuju revoluci.

Dneska se děje spousta svinstev, lidi jsou nasraní, to i tamto stojí za hovno, a furt se někde něco kurví, jak říkal pan prezident. Tohle taky. Vlastně skoro všechno. Někdy by se člověk s chutí praštil kyjem, goodbye, cruel world, I'm leaving... Občas to někdo udělá, ale nějak pochybuju, že kvůli atmosféře dneška. Dneska je to lepší -- neuchopitelně, někdy skoro nepostřehnutelně, ale je.

Občas na to zapomenu, nadávám na zkaženou společnost, na zloděje v tramvaji i v parlamentu, na zpackanou ekonomiku a na problémy ve vysokém školství... Pak ke mně vítr odněkud z dálky zavane Kryla a já si říkám Krávo, a co chceš? Život je na piču? A co kdyby ses narodila v padesátém třetím? Co kdyby sem vpadly ruský tanky, když ti bylo patnáct a plánovalas dobývání světa. Co kdybys musela pašovat anglický knížky v rozpáraným sedadle vlaku a třást se, aby tě na hranicích nevyhmátli? Co kdyby ses málem nedostala ani na služební cestu, protože se kádrovákům nelíbila tvoje minulost? Co kdyby...

Sedím na hromadě čerstvě doručenejch knížek z Amazonu, v poháru víno v létě dovezený z Francie, můžu si přes internet, virtuálně, ukázat prostředníčkem na hradního šaška, a fňukám, že by to snad mohlo bejt i lepší. Vždycky to může bejt lepší. V posledních letech se ale místo kyjem mlátím po hlavě Zábranovými deníky, Kohoutovým zakopaným psem, nebo třeba Rudou biologií, a když 17. listopadu brečím u dokumentů, jsou to stejný slzy, jaký padaly mámě a tátovi v devětaosmdesátém.

Svět možná stojí za hovno, ale do žumpy jsme se ještě přece jenom nevrátili. Občas je potřeba si to připomínat. Nejen v srpnu nebo v listopadu, nejen ve dnech, kdy máme co slavit, ale ze všeho nejvíce snad právě ve dnech, jako jsou tyto, kdy k nám z Hradu zavání stoka a odér alkoholu.

Řada lidí Zemana hájí, neboť prý "vy to děláte taky!". Taky pijete, taky mluvíte sprostě, taky nejste vždycky v kondici, taky... a kníže, no ten je ze všech nejhorší! A jo, děláme. Já to dělám. Tak, jako v tomto textu, za nějž se, mimochodem, ani trochu nestydím. Děláme to, protože tím chceme něco vyjádřit. Zkurvenou náladu, beznaděj, kontrasty mezi zdáním totální žumpy a reálnou sklenkou francouzského bílého. Děláme to, když se to "hodí" - jsme mezi dospělými a reprezentujeme sami sebe, ne celou instituci nebo váženou funkci. Pokud přednáším za Přírodovědeckou fakultu na Muzejní noci a v sále jsou přítmny děti, mluvím jinak, než tady na blogu. V rádiu mluvím zase jinak. A jinak mluvím na přednášce pro veřejnost, kde jsou přítomni jen dospělí. Dokážu rozlišit formáty, a příležitosti, a podle toho přizpůsobit svoji mluvu. Vulgarismy jsou, ať se nám to líbí nebo ne, literárním prvkem. Jako přirovnání, rýmy, neobvyklá tvorba vět... Umí-li s nimi kdo nakládat, není důvod, proč si jich občas nenaložit. Jistě nebudeme vinit Karla Kryla ze sprostoty a hulvátství pro jeho zatraceně dobře umístěné "nasrat". Pokud však prezident republiky do rozhlasového pořadu důstojného a tradičního formátu nasype hrst sprostých slov bez ladu a skladu s nahlas přiznaným úmyslem naštvat českou inteligenci a ještě nádavkem špatným překladem sprostě urazí zahraniční hudební skupinu (myslete si o nich, co chcete, já jejich aktivity a hudbu taky nepovažuju za nejšťastnější, ale konstruktivní kritiku si představuju trochu jinak), rázem se ocitáme na úplně jiné úrovni, než je ta literární. Prezident republiky užívá sprosťárny úplně stejným způsobem jako opilec pořvávající po kolemjdoucích, kteří mu nedali krejcar na další krabicák - aby někoho nasral a ranil. Bez rozmyslu, bez jisté dávky vkusu a citu, které jsou nutné, pokud chceme náš projev s několika ostrými výrazy alespoň trochu přiblížit vyjadřování slušného člověka, natož pak reprezentanta celé země. A to se, milí přátelé, opravdu nedá omluvit vytrháním několika jednotlivých slov ze Schwarzenbergových projevů. V tomhle se Zeman ráchá zcela sám.

Dovolte mi ještě kraťoučké zamyšlení na závěr. Přemýšlím totiž, co bych si asi v těch svých dávných šesti letech odnesla za dojmy z revoluce, pana Havla, a prezidentského úřadu obecně, kdyby se tehdy v době revoluční ozývalo z Hradu to, co minulý týden z Lán. Formovala mne "pravdoláskařská atmosféra" - mezi autoritami, kterých jsem si vážila, byli kromě mých rodičů právě třeba Havel, Masaryk, Beneš a řada lidí ze slavného seznamu Adama Bartoše. Četla jsem jejich knihy, sledovala jejich veřejná vystoupení, někteří z nich mne posléze učili na vysoké škole. I díky nim si vážím vědy, vzdělání a lidských práv. A díky tomu se následně věnuju právě těm aktivitám, kterým se věnuju - například popularizaci vědy. Nevím, v jakou osobu bych vyrostla, být formována v prostředí úplně jiném, v prostředí prosyceném projevy současného pana prezidenta, ale bojím se, že bych nebyla ani zdaleka tím, kým jsem dnes, a změnu k lepšímu bych v takovém změně asi opravdu nehledala. My dospělí si můžeme poklepat na čelo, anebo zajásat, jak to ten Zeman zas jednou pořádně natřel tý hnusný pražský kafírně. Co tento - nikoli ojedinělý - exces provede s mladšími ročníky možno jen hádat. Mé vlastní odhady se mi pranic nelíbí. I když tam dolů, do žumpy, snad ani v budoucnosti zpátky neklesnem.

Pozn.: Modrou barvou jsou označené změny, které jsem v textu udělala oproti původní verzi z podzimu 2012.

Autor: Lenka Jelena Příplatová | pátek 7.11.2014 5:18 | karma článku: 9.42 | přečteno: 563x

Další články blogera

Lenka Jelena Příplatová

17. listopad a Santa Claus

Před pěti lety jsem byla požádána Literárními novinami, abych sepsala článek obhajující Santa Clause oproti Ježíškovi - zatímco Ježíška byl ochoten hájit kde kdo, na stranu Santy se nikdo příliš nehnal. Jsme správní vlastenci, ne?

14.11.2016 v 13:44 | Karma článku: 7.82 | Přečteno: 467 | Diskuse

Lenka Jelena Příplatová

Expozice Archa Noemova: Politicky korektní kabinet kuriozit

tl;dr: Expozicí Archa Noemova nás Národní muzeum ujistilo, že jsou jeho odborníci chytří lidé, kteří ovládají řadu dlouhých a obtížných slov, a zároveň vyřešilo tři nejpalčivější problémy své současné existence:

11.11.2016 v 11:27 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 449 | Diskuse

Lenka Jelena Příplatová

O bozích, skepsi a Grygarech

V posledních dnech se, jako už zhruba po tisící, strhla na facebooku soutěž o nejpravějšího skeptika*. Co to je? To nikdo neví, ale každý na to má vlastní názor a nebojí se ho použít.

1.7.2015 v 1:13 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 993 | Diskuse

Lenka Jelena Příplatová

O školách a holubnících

Diskuse kolem školství a vzdělávání se někdy dostávají do pro mne zcela nepochopitelných rovin. Na výkřiky: "Matika je zbytečná!" jsem si už zvykla, a považuji je tak trochu za kolorit společnosti. Kvákání žab u rybníka

16.6.2015 v 14:02 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 542 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

ODS si spletla století, na sliby už jim nikdo neletí...

Tak nám dnešek přinesl Vyšehradskou deklaraci. Nevím, čím se tento krásný kout Prahy provinil, ale to jejich prohlášení je tak optimistické, zalité sluncem. Proč mě jen napadá skvělý Michalkův film "Znaveni sluncem"?

17.8.2017 v 16:41 | Karma článku: 17.69 | Přečteno: 195 | Diskuse

Mirka Karásková

Všudypřítomné penisy

Teď nemám na mysli kult penisu, který je protkán různými kulturami po celém světě, ale fyzické, hmatatelné penisy.

17.8.2017 v 15:33 | Karma článku: 15.65 | Přečteno: 878 | Diskuse

Zuzana Sobíšková

Nejvíce dlužníků se rodí ve čtvrtek

Jste narozeni ve čtvrtek, nečeká vás vůbec dobrý život. Bohužel se zadlužíte a na Vaše dveře zaklepá soudní exekutor či jeho vykonavatel a začne Vám polepovat Váš nábytek, ledničku, domácí mazlíčky a vůbec všechno.

17.8.2017 v 14:40 | Karma článku: 9.01 | Přečteno: 580 | Diskuse

Josef Nožička

Proč na některých školách většina žáků neodmaturuje? Vysvětlení je poměrně jednoduché…

V České republice v současné době existují střední školy, na nichž zkoušku z dospělosti nesloží více než polovina žáků.

17.8.2017 v 13:20 | Karma článku: 37.73 | Přečteno: 2308 | Diskuse

Jan Lunga

Pánové, pojďte si s námi zatancovat!

Paní Marie z Jižní Moravy mě požádala, abych na těchto stránkách uveřejnil jeden její krátký článek, protože ona sama to neumí a nemá zde ani svoje stránky. Rád plním její přání.

17.8.2017 v 13:17 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 235 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1322

Internetový troll, pohlaví ženské, v současnosti si hrající na biologa. Adultní jedinec s antitheistickými sklony, fanatik antifanatismu, fanoušek antiky.

Fair Warning: Ačkoli je autorka členkou výboru Klubu skeptiků Sisyfos, členkou spolku Ateisté ČR, jakož i zaměstnankyní Katedry filosofie a dějin přírodních věd PřF UK, názory publikované na tomto blogu jsou výhradně její vlastní, a v žádném případě je nelze zaměňovat s oficiálními stanovisky libovolné organizace, v níž kdy figurovala, figuruje, či figurovat bude.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.