Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Expozice Archa Noemova: Politicky korektní kabinet kuriozit

11. 11. 2016 11:27:32
tl;dr: Expozicí Archa Noemova nás Národní muzeum ujistilo, že jsou jeho odborníci chytří lidé, kteří ovládají řadu dlouhých a obtížných slov, a zároveň vyřešilo tři nejpalčivější problémy své současné existence:
  1. kam s exponáty a jak nepřijít o vstupné v době rekonstrukce hlavní budovy;
  2. jak sestavit "přírodovědnou expozici" tak, abychom neurazili katolíky. V politice je jich přece jenom dost, a takové faux-pas by nás mohlo potenciálně připravit o prostředky;
  3. jak co nejšetrněji sdělit veřejnosti, že si boží milost musí zasloužit, a když už nepřispívá v kostele, zoologickým zahradám, muzejím a dalším organizacím by se nějaké desátky šikly.

Body jedna a tři by se přitom daly vyřešit značně elegantněji. Proti splnění plánu v případě bodu dva nelze mít výraznějších námitek, zadání bylo naplněno na jedna mínus: Pánové, pozor, párkrát vám tam ta ošklivá slovíčka typu "evoluce" či "společný předek" přece jenom unikla.

Tak jsme tady s těmi exponáty, šéfe. Kam vám je můžeme vyklopit?

Toto není ukázka z knížky říkanek pro tříleté děti. Toto je dětská verze popisků exponátů v Národním muzeu.Toto není ukázka z knížky říkanek pro tříleté děti. Toto je dětská verze popisků exponátů v Národním muzeu. Jenom ten racek u toho původně není vyfocený, ale kreslený.

Zoologická expozice nazvaná Noemova archa mne děsila názvem i pohledem už zvenčí, doufala jsem však, že mne její pojetí může i velmi překvapit. V neděli jsme si tedy s Petrem Tomkem dodali kuráže k návštěvě a překvapení se skutečně dostavilo; nepřekvapilo nás však ani tak pojetí, jako spíš jeho zjevná neexistence. Ve dvou patrech nové budovy se vyskytuje hodně hezkých zvířátek, hodně odborně znějících pojmů a... No, velký kusy dřeva. A to je vlastně všechno. Texty v materiálech k výstavě sice hlásají cosi ilustraci nutnosti chránit přírodu, samotné pojetí výstavy tuto snahu ovšem dokonale hatí. Prezentace exponátů, informační tabule, fotky i publikace se zřejmě především všemi prostředky snaží zabránit, aby si lidé něco odnesli, ať už by mělo jít o pochopení přírodních procesů, znalosti z oblasti ochrany životního prostředí, zcela oprávněný pocit, že se jim za tu stovku vstupného vlastně ničeho nedostalo, či, chraň Bůh, něco málo z evolučních teorií.

Už samotný layout expozice je vskutku invenční. Například umístění fylogenetických stromů na chodbu vedoucí od výtahu, tedy zcela mimo samotnou expozici, jejich vyvedení v barvách co nejbližších barvě obložení, aby si jich snad příchozí návštěvníci raději ani nepovšimli či použití špatně čitelných barev písma u nejdůležitějších skupin (tam, kde se vyvinula mnohobuněčnost) chtělo invenci zcela mimořádnou, a autorovi nápadu k ní upřímně gratuluji. První náznak toho, že zjevná příbuznost některých skupin může být způsobena něčím natolik pochybným, jako je původ ze společného předka, zastrčený až někam do stručných informací o organismech zvaných Chromista, je potom bezpochyby dílem (marketingového) génia. Návštěvník, který informační tabule na chodbě před samotnou expozicí dočetl až sem, tedy do dvou třetin první z nenápadných a graficky přinejlepším pochybných tabulí, má můj obdiv. Já to, mimochodem, nebyla; mě zaujala až poslední z tabulí, graficky nejnápadnější, s výraznou, chlupatou, úžasnou, baculatou... pandou. Protože kdo by neměl rád pandy, a navíc je tím zcela jednoznačně ukázáno, že tady nepůjde jenom tak o ledajakou výstavu, ale že se budeme bavit o ochraně přírody!

Patrně nejpodstatnější, neboť závěrečná, informace úvodních slov o příběhu Archy. Biblická škola? Ne, Národní muzeum. Patrně nejpodstatnější, neboť závěrečná, informace úvodních slov o příběhu Archy. Biblická škola? Ne, Národní muzeum.

Zlé jazyky by mohly tvrdit, že tady, ještě před vstupem do expozice, veškerá invence končí, já tento názor ovšem nesdílím. Pravda, zvířata jsou naházena na hromady zcela neoriginálně dle jejich geografického výskytu, expozice neposkytuje žádné vyloženě nové informace, má všechny obvyklé náležitosti moderních instalací typu dětského koutku a alespoň dvou multimediálních prvků, aby bylo jasné, že se Národní muzeum novotám nijak nebrání, pro mne osobně však skýtala bohatý zdroj údivu a pobavení, a to hned od samého počátku. Vždyť kde jinde se můžete ihned za dveřmi přírodovědné výstavy dočíst tolik nového o celosvětové potopě, počíst si v patrně největším písmem z celé expozice vyvedených biblických citátech, a připomenout si, že věda je nakonec omylná a nedokonalá, a na všechno existují různé tydlecty teórie, ze kterých si můžeme vybrat tu našemu srdci nejmilejší.

Moment zničení ohromnou silou vody prostupuje mnoha kulturami a mytologickými vyprávěními od Oceánie až po Afriku. To byl také důvod, proč se někteří domnívali, že nejde pouze o metaforu zničení a milosti, ale o líčení skutečné historické události. Tzv. diluviální geologie dokonce tvrdí, že fosilie jsou organismy pohřbené v krátké době během skutečné potopy. Další teorie hovoří o tom, že se mohlo jednat pouze o lokální událost v blízkosti Černého moře. Potopa světa tak pro mnohé zůstává i nadále na hranici mýtu a skutečnosti.

Kterak sejmout amatérského přírodovědce

Prima, úvod máme za sebou. Nic horšího už nás přece nečeká, ne? Vyjdeme si do patra a dostáváme se k panelům poukazujícím na hlavní smysl výstavy, k ochraně přírody. Teda vlastně... musíme se k němu tak trochu vrátit, je zastrčený v koutě za námi, sestavený z dalších nástěnných tabulí a narvaný pro návštěvníky výstavy zcela nepodstatnými informacemi, pro které si sem zaručeně nepřišli, a navíc naservírovanými takovým způsobem, že se patrně i nadšený environmentalista otočí na patě a bude pokračovat vstříc něčemu zajímavějšímu. Nejsem fanynkou potrhlých ochranářských sdružení typu Greenpeace nebo Hnutí Duha, ale jakkoli mám pochybnosti o duševních schopnostech jejich členů a příznivců, i oni dávno pochopili, že ochranu přírody nelze lidem servírovat definicemi národního parku, chráněné krajiné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky, evropsky významné lokality, ptačí oblasti, přírodního parku, významného krajinného prvku... už spíte? Tak se pěkně probuďte, musíme si přece ještě něco povědět o vyhynulých, ve volné přírodě vyhynulých, kriticky ohrožených, ohrožených, zranitelných, téměř ohrožených, málo dotčeých, nedostatečně prozkoumaných a nevyhodnocených druzích, vysvětlit si, co je to Natura 2000, pochopit, jak moc toho pro ochranu naší přírody dělají muzea, zoologické zahrady a další instituce... a to vše jenom na několika metrech čtverečních, za pouhou stokorunu vstupného! Vítejte v Národním muzeu! A komu to nebude málo, může si ještě v naší interaktivní prezentaci prohlédnout zvláštnosti a významné informace o 400 evropských národních parcích. To by bylo, abychom insomniakům nepomohli. Musím říct, že jsem nakonec ráda, že ona tabule v době naší návštěvy nefungovala. Myslím, že by mi nestačilo ani těch deset deka práškového kofeinu, co si nosím v batůžku pro chvíle nouze.

Nesmyslné výkřiky retardovaného racka jsou paradoxně jednou z nejsrozumitelnějších částí expozice. Ty a hezká barevná zviřátka. Nakonec všichni jsme sem přišli kvůli krásným barevným zviřátkům, no ne? Nesmyslné výkřiky retardovaného racka jsou paradoxně jednou z nejsrozumitelnějších částí expozice. Ty a hezká barevná zviřátka. Nakonec všichni jsme sem přišli kvůli krásným barevným zviřátkům, no ne?

V podobném duchu školometských definic a termitů pokračuje i zbytek výstavy. Sice chápu, že se autoři potřebovali pochlubit svými brilantními znalostmi zoogeografických pojmů, nejsem si ale jistá, že by právě toto mělo být hlavním východiskem plánování konceptu informačních tabulí a výstavy vůbec. Když je navíc v poměrně omezeném prostoru expozice vysvětlen tu stepní biom, tam pelagiál, a tuhle zase nearktická podoblast holarktické zoogeografické oblasti, i dospělec bude raději koukat na nesmyslné a s exponáty mnohdy nesouvisející dětské říkanky pronášené patrně retardovaným rackem chechtavým. Ty si aspoň zapamatují.

Jedna ze základních pouček marketingu se opírá o nutnost znát své cílové publikum. Marně přemýšlím, komu je tato výstava vlastně určena. Tedy mimo katolíků, ti jediní musejí hýkat blahem: zvířátka na palubě jejich oblíbené pohádkové kocábky, to vše doprovázené praktickou ukázkou složitosti a nesrozumitelnosti vědeckých blábolů kolem. Obdivujte stvoření, kašlete na historky o evoluci, a všichni budeme šťastní. Praktické a snadno uchopitelné informace o ochraně přírody či o konceptech fungování přírodních jevů pro dospělé? Zábavné poučky z tajů naší přírody pro děti? Ale kdež. Pro dospělé tu máme odstavce a odstavce imitující středoškolské či dokonce vysokoškolské učebnice, přičemž srozumitelnější části textu vypadají asi takto:

Biom představuje dílčí oblast biosféry, charakterizovanou určitým typem biotických (tedy z oblasti živé přírody) a abiotických (z oblasti přírody neživé) podmínek. To znamená klimatickými a hydrobiologickými faktory a půdními i geologickými poměry, které dávají vzniknout určitým charakteristickým typům rostlinných a živočišnýh společenstev. Suchozemské biomy jsou definovány podle globálního rozšíření vegetačních typů, které jsou určovány globálním klimatem, půdou a dalšími fyzikálními faktory prostředí. Celkem rozlišujeme deset základních biomů.

Komiks ze stránky answersingenesis.org umí prezentovat myšlenky kreacionismu široké veřejnosti mnoha věkových kategorií. Naše Národní muzeum oproti tomu svede splnit vlhký sen mnohého kreacionisty ztvárněný v tomto stripu téměř dokonale. No dobře, pár ošklivých slůvek jim v expozici uteklo, ale moc jich nebylo. Komiks ze stránky answersingenesis.org umí prezentovat myšlenky kreacionismu široké veřejnosti mnoha věkových kategorií. Naše Národní muzeum poučný komiks sice nezvládá, zato však svede splnit vlhký sen mnohého kreacionisty ztvárněný v tomto stripu téměř dokonale. No dobře, pár ošklivých slůvek jim v expozici uteklo, ale moc jich nebylo.

Pro děti zase, jak se dočteme v brožurce, nabízí přírodovědná výstava racky a mořeplavbu. A není to málo, Antone Pavloviči?

Děti na palubě Archy Noemovy provádí veselý racek chechtavý, se kterým se setkávají nejen během prohlídky expozice, ale také při dalších aktivitách. Děti mohou navštívit dětský koutek, kde se dozvědí o Noemově příběhu. Naučí se určit, jaké počasí je vhodné pro plavbu, a díky hře vyplují, podobně jako Noe, za záchranou zvířat.

Zda je takovým vhodným počasím pro vyplutí 40 dní a 40 nocí trvající blizzard vedoucí k celosvětové potopě jsem raději nezjišťovala. Myslím, že na mrtvici jsem zatím poněkud mladá. Ale raději k tomu komiksu. Jak starý dítě si, kruciš, u lva v muzeu potřebuje číst popisky typu: "Lev vše hlídá, nad vším bdí, / v hřívě snídá i večeří," nebo si u vzorků kyjovek a hvězdic prohlížet komiks, ve kterém se racek ponoří do moře v potápěčské masce, načež ho želva napíchne na rybářský háček, páč chce zjistit, jestli se taky dá ulovit jako ryba? Informační hodnota dětských komiksů je nulová, říkanky vhodné tak pro děti do pěti let, a umístění ve výši očí maximálně tak pro ty, kteří ještě číst neumí. I kreacionisté umějí dělat vizuálně poutavější a poučnější komiksy, minimálně v nich dovedou vystihnout nějakou myšlenku, ale takovou kreativitu od pracovníků našeho Národního muzea asi požadovat nemůžeme, ještě by zastínili skvěle podané inteligentně-designérské materiály našich i zahraničních šiřitelů jediné pravdy a zlákali by mladé generace k úpadkovému životnímu stylu vědců či -- hůře -- ateistů!

A propos zoo jako archa. Nevím, zda si autoři výstavy připadali tak nesmírně originálně, že je ani nenapadlo, že už tuto metaforu mohl někdo použít před nimi, a trochu zapátrat a následně jej aspoň no... zmínit? Nakonec, člověk, který se pravděpodobně jako první zasazoval o koncept zoo jako ochranářské organizace, jednu takovou založil, napsal desítky knih o přírodě, je znám z nejrůznějších televizních pořadů pro mladé i staré, a na rozdíl od autorů výstavy věděl, jak lidi pro ochranu přírody nadchnout, si možná alespoň malilinkatou zmínku zaslouží? Je to nějakej Durrell. Gerald Durrell. No dobře, prostor pro pochybnosti: Milí tvůrci, pokud jste jej někde malým písmem přece jenom uvedli, omlouvám se za svou nepozoronost. V Průvodci výstavou, v brožurce, ani v Listech z lodního deníku jsem takovou zmínku každopádně nevypátrala.

A tahle krysa se jmenuje Táňa

Umístění evolučního stromu mimo samostnou expozici a intenzivní snahu nevysvětlovat a pokud možno ani moc nezmiňovat evoluční koncepty už jsme probrali, opět se můžeme s nadějí v hlase ujistit, že horší už to fakt být nemůže. Po vysvětlení evolučních fenoménů stylem

Učebnicovým příkladem takzvané adaptivní radiace, kdy se jeden druh rozrůznil na řadu odlišných morfologických forem využívajících různé typy prostředí a potravních zdrojů, jsou takzvané Darwinovy pěnkavy (podčeleď Geospizinae). Jejich původ dodnes nebyl uspokojivě vyjasněn, pěnkavy to však nejsou.

(Tučným písmem se snažím naznačit části textu, u nichž mi fakt spadla čelist. Takzvaná adaptivní radiace (použito stejně jako u Darwinových pěnkav, kde jde zjevně o chybné označení z hlediska systematiky), rozrůznění do forem, nikoli zcela separátních druhů (hlavně neurazit zastánce mikroevoluce v rámci "typu"), a nakonec dodatek, že učebnicový příklad je vlastně velká neznámá a i to označení máme blbě.)

Národní muzeum se učí u zkušených. Inteligentně použité narážky na evoluci sice zaměnili za neinteligentně vpašované zmínky o Arše, ale měli bychom být vděční i za ty první drobné krůčky. Za pár desítek let už z nich jistě budou schopní kurátoři moderních přírodovědných sbírek. Národní muzeum se učí u zkušených. Inteligentně použité narážky na evoluci sice zaměnili za neinteligentně vpašované zmínky o Arše, ale měli bychom být vděční i za ty první drobné krůčky. Za pár desítek let už z nich jistě budou schopní kurátoři moderních přírodovědných sbírek.

už jsem byla, pravda, poněkud apatická a lecjaký lehký přešlap mi mohl uniknout. S trochou snahy, dobrého naladění a možná pod vlivem několika litrů alkoholu jsem mohla výstavu vnímat smířlivě třeba jako kolega (který k tomu ovšem onen alkohol nepotřeboval): "Expozice je sice maličká, ale pořádně precpana krásnými zviratky, esteticky velmi zdařilé. Příběh archy byl jako nosná metafora pro dnešní plán záchrany ohrožených druhů." Od Národního muzea sice očekávám něco víc, přece jenom i při vší shovívavosti celá záležitost působí spíš jako regionální expozice otevřená u příležitosti vyhlášení nového národního parku, ale proč ne. Sem tam chybka, nu což. Ovšem u tabule nazvané Ti, kdo se na Archu nevešli, mi úsměv na rtech zamrzl definitivně a smířlivost už ode mne nikdo fakt čekat nemůže. Milí autoři výstavy, jste si opravdu, ale opravdu jisti, že použití jednoho z nejnesmyslnějších, a přitom nejčastěji omílaných kreacionistických argumentů v názvu panelu o vymřelých druzích je vhodnou volbou pro expozici Národního muzea? A pokud nikoli, je to chyba z nepozornosti, anebo jedete zcela záměrně v linii nastolené hned na začátku tou diluviální geologií jakožto jednou z mnoha vědeckých teorií? A pokud je to omyl, jak vysvětlíte to pokračování? Násilné a šroubované zmínky o Arše v nejednom z nástěnných panelů, celé rádobypřírodovědné texty opřené právě o metaforu Archy, Archa vsunutá dokonce i do schematického znázornění vymírání druhů v době krize? Aneb výňatky ze strany "Osudy druhů během krizí ekosystémů" z Průvodce výstavou:

Pro názornost je uvedeno také podobenství, které výskyt zkamenělin během krize přirovnává k plavbě na Noemově arše.

  • Vymřelé druhy. Tyto druhy jako by se na palubu Archy vůbec nedostaly.
  • Dosluhující druhy. Tyto druhy jako by se na palubu Archy dostaly, ale uhynuly během plavby nebo krátce po vylodění.
  • Původcovské druhy. Tyto druhy jako by vznikly na palubě Archy během plavby. Z jednoho naloděného druhu se vylodilo více druhů, a ty pak dále prosperovaly.
  • Krizové druhy. Tyto druhy jako by nebyly vidět ve frontě čekající na nalodění a dávají o sobě znát až na palubě. Během plavby buď vymírají a vylodění se už nedočkají, nebo palubu nepozorovaně opustí.
  • Přeživší druhy. Tyto druhy jako by byly vzaty na palubu Archy, přestály plavbu a po vylodění daly vznik dalším druhům.
  • Elvisovské druhy. Tyto druhy jako by nebyly přizvány na palubu Archy, ale po vylodění se z jiného záchráněného druhu vyvinuly jako nové a velmi podobné těm, které nepřežily.
  • Lazarský druh. (Gramatická konzistence npkc? On byl jenom jeden?) Tento druh jako by se nenápadně dostal na palubu Archy, kde se schoval a po plavbě se nikým nepozorován zase vylodil a ve vhodných podmínkách dál prosperoval.

Proč??? Pořád omyl? Opravdu si myslíte, že toto přispělo k pochopení a zapamatování si daných pojmů? Fakt jste to nedokázali vymyslet lépe? Je vám jasné, že na prostoru ušetřeném nezveřejněním těchto nesmyslů jste mohli krásně vysvětlit něco z teorií a faktů spojených právě s vymíráním, ať už minulým či současným (mnohá z "podobenství" jsou delší než samotný vysvětlující text)? Odkdy používáme ve vědě podobenství? Jak se z jednoho druhu vyloďuje více druhů? A kdo vám zavazuje tkaničky? Samé otázky...

O popis takzvané adaptivní radiace jsem se už podělila. Chápu, že jej tam alespoň nějak narvat museli, když už se mezi exponáty náhodně vyskytly objekty s lakonickými názvy typu Rajky (různé druhy). Sice jsem si nepovšimla, že by k vysvětlení došlo někde v dosahu těchto exponátů, ale to může být chyba mé vlastní nevšímavosti. Někde zmínka o takzvané adaptivní radiaci padla, takže vlk se nažral a krysa zůstala v regálu s dalšíma krysama a nějakejma divnejma opičkama - tady už snaha o pochopení vývoje organismů ovšem na tak úrodnou půdu nepadla.

Tvůrci výstavy napomáhají skutečnému poznání vynecháváním zbytečných zmínek o evoluci. Vědecký pokrok level Národní muzeum. Tvůrci výstavy napomáhají skutečnému poznání vynecháním zbytečných zmínek o evoluci. Vědecký pokrok level Národní muzeum.

Víte, co nechápu? Jak může někdo dostat do jednoho malého regálu tanu, poloopici, opici a další dvě krysovitá stvoření, a přitom docílit toho, aby si nikdo z návštěvníků z dané části výstavy skutečně nemohl odnést nic jiného, než jé, dvě hezký vopišky, a ňáký tři krysy někde v ňáký voblasti, jejíž jméno si nepamatuju. Ano, i tohle je naše přímo biblicky zázračné Národní muzeum, jehož zaměstnance ani nenapadne, že už jenom v týhle blbý skříni šlo zmapovat celou větev savců vedoucí až k primátům a člověku. Nebo možná napadlo, ale oni řekli: "NE! Radši naházíme nahoru poloopici, doprostřed tanu, a dolu nějaký dvě krysovitý potvory a opici, a nahoru nalepíme název zoogeografický voblasti, kterýho si beztak nikdo nevšimne, páč je naškrábanej na skle někde v horním rohu. To je zmate!" Jenom je umístit na úhlopříčku a za ně na zadní stěnu nalepit šipku, nebo nedej Bože, skutečnej zjednodušenej strom! Ale nope, moc práce. Radši zoogeografičtí termiti do každé rodiny a vitríny! Moooc termitů, termiti mooooc užitečná (otrávený otravná návštěvník pak neklást nebezpečná otázky).

Kapybara, to přerostlé morče

Další z věcí, které mne na všech těch informačních teoriích a popisech zaujaly, je kontrast mezi složitostí, zjevnou "zbytečností", bezradností či absurditou přírodovědně laděných popisků a jednoduchým a lidským sdělením oněch na Bibli narážejících částí. Namátkou několik příkladů:

Pouze potřebné znalosti, vzdělání, jakož i pochopení skutečného místa člověka na Zemi mohou onu pomyslnou potopu lidské rozpínavosti zastavit.

Co přesně je to skutečné místo člověka na Zemi podle tvůrců výstavy? Správce pověřený starostí o tuto planetu a veškerý život na ní dle Božího plánu?

Bůh se rozhodne pro zničení všeho tvorstva kvůli lidské zlovůli a zlému jednání. Lituje, že ho stvořil, a pouze Noe u něj nalézá milost. (...) Je to příběh stvoření života i jeho zničení. Je to příběh viny člověka i naděje pro budoucnost. Po tisíciletí připomíná člověku možnost katastrofy zahrnující zničení všeho živého.

Aneb nehřešte, proste o Boží milost, všechno je to vaše vina (na mysl se mi krade nedávný Petrův článek o přednášce prof. Sokola a právech jen pro ty, kteří se cítí být dlužníky), a když se nepolepšíte, všechen život na planetě bude kvůli vám zničen (což je, mimochodem, samozřejmě ohromná blbost. Netušila jsem, že i Národní muzeum má dnes v popisu práce hlásit blížící se apokalypsu).

Zachraňující Archa je v křesťanském výtvarném umění alegorií církve a symbolikou dřeva (kříže).
(...)
Archa je vykládána jako symbol pro církev - prostor pro ty, kterým se dostalo milosti.

Takže aby nedošlo k mýlce, ty ohromné dřevěné útvary, mezi nimiž se procházíte, a které na vás svítí oknem i ven z budovy, to je kříž, normální křesťanský kříž, který je vám vědomě vnucován do zorného pole. V rámci přírodovědné expozice se procházíte něčím, co má symbolizovat církev. Dusáte si v jejím lůně, čtete si v ní biblické citáty, jste bombardováni zmínkami o Boží milosti a shovívavosti (chvíli počkal, než všechny utopil! Jak šlechetné!), je vám předkládáno, že právě na základě inspirace z Bible můžete pomoci zachránit svět. Přírodovědná expozice jak víno. Nebo krev Kristova? Teď nevim...

A teď k té přírodovědě.

Reprezentanti říše Excavata jsou jednobuněčné organismy s bičíkem, který prochází břišní rýhou. Vedle krásnooček sem řadíme původce různých chorob či parazity (Tripanosoma, Trichomonas, Giardia, Naegleria).

Ok. Tak kde začít. Nejsou to jen jednobuněčné organismy (arkasidní hlenky), ne všechny mají bičík procházející břišní rýhou. Možná vůbec nejsou monofyletickou říší. Ti původci různých chorob či paraziti jsou ve skutečnosti parazitičtí původci různých chorob - to nejsou dvě různý skupiny (v ekologickém smyslu), to je jedna skupina. Třeba viroví či bakteriální původci chorob sem zjevně nepatří. Plus by se slušelo uvést, že jen některé parazitární původce chorob. U ostatních říší žádní zástupci uvedeni nebyli (chápu to správně, že autoři nevěděli, co o Excavatech ještě dodat, tak tam aspoň našvihali zástupce, protože jinak by to bylo moc krátké?), a při této formulaci to může vypadat, jako kdyby sem byli řazeni všichni parazitičtí původci chorob. Ti se přitom vyskytují napříč všemi eukaryotními říšemi. Mimo úzké excavátní téma ještě zmíním, že na tabuli zcela chybí základní rozdělení na prokaryota a eukaryota, o (částečně?) mimo doménu života stojících virech ani nemluvě.Mohlo by jít o takřka dokonalou mystifikaci, kdyby tedy hrozilo, že si to někdo přečte.

Z ryb je pro Austrálii jedinečný bahník australský unikátní svým jediným plicním vakem (jihoameričtí a afričtí bahníci mají plicní vaky dva).

Bahník australský  (Neoceratodus forsteri), 400 milionů let stará nozdratá ryba. Tzv. živá fosilie jíž současná existence žaber i plicního vaku umožňuje přežít ve vodě chudé na kyslík; díky primitivnímu plicnímu orgánu, který se vyvinul z plynového měchýře, vydrží několik dní bez vody. Z cyklu Bahník australský (Neoceratodus forsteri), 400 milionů let stará nozdratá ryba. Tzv. živá fosilie jíž současná existence žaber i plicního vaku umožňuje přežít ve vodě chudé na kyslík; díky primitivnímu plicnímu orgánu, který se vyvinul z plynového měchýře, vydrží několik dní bez vody. Z cyklu "Co se v Národním muzeu nedozvíte".

K čemu jsou nebiologicky vzdělanému člověku takové útržkovité informace? Pokud bude podobné texty vůbec číst, co si asi teď myslí? Co je to bahník? Ryba s plicním vakem? Počkat, vono je jich víc? A některý mají ty plicní vaky dva? Cuže? A proč? Podotýkám, že např. v Průvodci výstavou není bahník ani na obrázku, natož aby se tam vyskytla alespoň drobná poznámka o krásné ukázce možného evolučního mezičlánku v podobě ryby dýchající vzdušný kyslík.

Kromě nových popisů dochází i k nečekaným objevům ve skupinách považovaných za dobře známé. Herpetologický tým např. v roce 2010 prokázal, že na území České republiky nežije jen jeden druh slepýše, ale vyskytují se zde druhy dva.

Tahle sekce by se mohla jmenovat "Kapitoly ze vzrušujícího života zoologů aneb Za tohle nás platíte". Víte, drazí autoři, objevování nových druhů a mapování naší fauny skutečně důležité je, návštěvníkům byste však možná měli vysvětlit proč. Oni se to na základních školách, v učebních oborech, či při studiu marketingu a mediální komunikace neučili. A jenom málo z vašich návštěvníků se může pochlubit doktorátem ze zoologie (ostatně po přetrpění výstavy od začátku do konce doufám, že se vám návštěvníci s doktorátem z biologických oborů vyhnou širokým obloukem. Nemuseli by to přežít.)

Tak to by snad stačilo. Víc vás děsit nebudu. Rozloučím se s vámi krátkým shrnutím a jedním závěrečným citátem z materiálů k výstavě. Bez informace v něm ukryté byste nemohli žít, a autoři výstavy by zas nemohli žít s pomyšlením, že by je snad někdo mohl podezírat z neznalosti Darwina. Nadpis této poslední části mého poněkud obézního příspěvku, mimochodem, volně parafrázoval patrně nejužitečnější ze všech výroků retardovaného racka - ano, pokud jsou vám tři roky, takto si skutečně nejlépe zapamatujete molče a kapybalu. Škoda, že v tomto věku ještě neumíte číst, takže bez této informace přeci jen přežít musíte *moc smutnej smajlík*.

Shrnutí. Představte si muzeum, jehož vedoucí tým je složen převážně z kreacionistů. Mají za úkol sestavit přírodovědnou expozici, kdyby však celý koncept pojali v souladu s inteligentním designem, vědecky ladění sponzoři by jim utnuli financování. Mezi zaměstnanci mají navíc několik rejpavých biologů, kteří jim jejich krásnou vizi o stvoření kazí nějakou otravnou pravdou. Výstava zcela v souladu s přírodovědným poznáním je z hlediska morální výchovy návštěvníků nevhodná, kreaci-naklonění sponzoři by z ní také nebyli nadšení. Co teď? Úkol zní jasně. Přírodovědná expozice, v níž jsou občasné zmínky o evoluci povoleny, ale jen pokud je co nejvíce nakřížíte s biblickým vyprávěním a ilustrujtete na nich trivialitu a nesrozumitelnost vědeckého uchopení reality. Pozadí výstavy Archa Noemova je možná mírně odlišné, takto přesně však působí výsledek. Hele, hezký zviřátko, hele, odpornej termit, hele, retardovanej racek... dejte nám groš aspoň za snahu! Nevím, zda je horší představa, že takto znělo zadání, anebo alternativní verze, že je tohle všechno prostě jenom omyl - nikdo se jednoduše nestaral dost na to, aby se nad jednotlivými částmi i celkovým dojmem alespoň na chvíli zamyslel.

Tip na exponát, který by pomohl dotáhnout koncept expozice Archa Noemova k dokonalosti. Opravdu mne mrzí, že jsem jej v průběhu výstavy nikde nezaznamenala. Po panelu informujícím o fosilních druzích, jejichž nástupci se již na Archu nevešli, jsem jej očekávala za každým rohem. Vyvolávat v návštěvnících takové falešné naděje považuji za velmi neslušné a nehodné slovutné instituce, jakou Národní muzeum bezpochyby je. Tip na exponát, který by pomohl dotáhnout koncept expozice Archa Noemova k dokonalosti. Opravdu mne mrzí, že jsem jej v průběhu výstavy nikde nezaznamenala. Po panelu informujícím o fosilních druzích, jejichž nástupci se již na Archu nevešli, jsem jej očekávala za každým rohem. Vyvolávat v návštěvnících takové falešné naděje považuji za velmi neslušné a nehodné slovutné instituce, jakou Národní muzeum bezpochyby je.

Národní muzeum mělo před sebou úžasnou příležitost sestavit ze svých exponátů dočasnou výstavu, která by mohla představit zajímavé biologické koncepty, poučit a zaujmout návštěvníky, využít svoje zdroje zcela originálním způsobem. Všechny prostředky tam jsou! Jenom to trochu jinak přeskládat, více se zamyslet nad jednotlivými panely, místo Archy udělat HMS Beagle a plavbu za poznáním, které nám ve svém důsledku pomáhá chránit mizející živočišné druhy. Na zcela stejných exponátech, dokonce i se zcela stejnou debilní lodí, bylo možné zároveň ilustrovat evoluční procesy, když už výuka evoluce v posledních letech dostává až děsivým způsobem na prdel, a zároveň ukázat, kterak přesně poznání areálů výskytu či způsobu života jednotlivých druhů pomáhá v jejich ochraně. Místo toho nám byla předvedena panda a politicky korektní výstava, z níž ochrana přírody vychází převážně jako děsná nuda, a evoluce převážně jako děsnej bordel. Díky. Z celého srdce děkuji tvůrcům výstavy, že nám evolučním biologům, kteří se snaží, seč můžou, aby se mezi veřejností rozšířily alespoň nejzákladnější koncepty evolučního smýšlení, tak hezky rozšlapalo bábovičky. Takový reality check pro nás naivy, kteří stále ještě věříme, že je něco takového možné, se hned tak nevidí. Kousek výše napravo máte za odměnu tip na jeden exponát, který vám ve sbírce chybí. Myslím, že by vám moc dobře zapadl do konceptu.

Slíbený citát z materiálů na závěr. Nevěřili byste, čemu všemu ti biologové dneska věří!

Někteří přírodovědci dokonce věří, že kdyby Charles Darwin navštívil nejdříve Kanárské ostrovy, došel by na nich ke stejným evolučním závěrům jako na Galapágách.


Poznámky:

Tento článek byl původně publikován na serveru Ateisté ČR

Použité citáty pocházejí z výstavy samé (rackovy rýmovačky), brožurky rozdávané u pokladen, a z publikací Průvodce výstavou Archa Noemova a Listy z lodního deníku. Za případné překlepy a nepřesnosti se omlouvám.

Odporní termiti jsou místo odborných termínů používáni záměrně, a to v souladu s jejich skutečným využitím v rámci výstavy.

Autorka nenese vinu za poškození vašeho zdraví následkem přečtení tohoto textu, zejména pak citátů z muzejních publikací. Před návštěvou samotné výstavy pak důrazně varuje zejména nositele diplomů z přírodovědných institucí.

Autor: Lenka Jelena Příplatová | pátek 11.11.2016 11:27 | karma článku: 13.06 | přečteno: 449x

Další články blogera

Lenka Jelena Příplatová

17. listopad a Santa Claus

Před pěti lety jsem byla požádána Literárními novinami, abych sepsala článek obhajující Santa Clause oproti Ježíškovi - zatímco Ježíška byl ochoten hájit kde kdo, na stranu Santy se nikdo příliš nehnal. Jsme správní vlastenci, ne?

14.11.2016 v 13:44 | Karma článku: 7.82 | Přečteno: 467 | Diskuse

Lenka Jelena Příplatová

O bozích, skepsi a Grygarech

V posledních dnech se, jako už zhruba po tisící, strhla na facebooku soutěž o nejpravějšího skeptika*. Co to je? To nikdo neví, ale každý na to má vlastní názor a nebojí se ho použít.

1.7.2015 v 1:13 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 993 | Diskuse

Lenka Jelena Příplatová

O školách a holubnících

Diskuse kolem školství a vzdělávání se někdy dostávají do pro mne zcela nepochopitelných rovin. Na výkřiky: "Matika je zbytečná!" jsem si už zvykla, a považuji je tak trochu za kolorit společnosti. Kvákání žab u rybníka

16.6.2015 v 14:02 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 542 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Židovská matka atomové bomby

Říkali jí „židovská matka atomové bomby“ – a to ji zlobilo. Shoda okolností ji připravila o Nobelovu cenu. Uhodnete její jméno? (délka blogu 6 min.)

17.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 25.88 | Přečteno: 633 | Diskuse

Libor Čermák

Atomové výbuchy už v prehistorických dobách?

V srpnu si každoročně připomínáme svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Je ale možné, že podobné události se už na naší planetě staly někdy v dávnověku? Jsou záhady, které se tomu docela podobají.

17.8.2017 v 5:53 | Karma článku: 23.27 | Přečteno: 785 |

Irena Maura Aghová

Vzdělanost: O výuce dějin

Není mnoho lidí, kteří by se rádi učili dějiny. Jsou důležité? Co nám vlastně říkají a rozumíme jim opravdu? O tom tento článek.

17.8.2017 v 3:49 | Karma článku: 7.52 | Přečteno: 223 | Diskuse

Zdenek Slanina

U jurty seděla dívka - Richarda Feynmana cesta poslední

Richard Feynman, Nobelista za fyziku z r. 1965, i jeden z prvních, kdo uvažovali o nanotechnologiích, vtipný glosátor vztahů vědy a společnosti, měl jeden sen, který si už splnit nestihl.

14.8.2017 v 22:03 | Karma článku: 14.58 | Přečteno: 369 |

Dana Tenzler

Záhadný Sírius – bílá hvězda a bílý trpaslík

Řídí se podle ní i náš dnešní kalendář. Je naším nejbližším a nejlépe prozkoumaným bílým trpaslíkem. Psí hvězda fascinovala už starověké hvězdáře. Fascinovat bude i v budoucnu. (délka blogu 8 min.)

14.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.39 | Přečteno: 456 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1322

Internetový troll, pohlaví ženské, v současnosti si hrající na biologa. Adultní jedinec s antitheistickými sklony, fanatik antifanatismu, fanoušek antiky.

Fair Warning: Ačkoli je autorka členkou výboru Klubu skeptiků Sisyfos, členkou spolku Ateisté ČR, jakož i zaměstnankyní Katedry filosofie a dějin přírodních věd PřF UK, názory publikované na tomto blogu jsou výhradně její vlastní, a v žádném případě je nelze zaměňovat s oficiálními stanovisky libovolné organizace, v níž kdy figurovala, figuruje, či figurovat bude.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.