- absolutní dementy z bible beltu, co nechtějí, aby se jejich děti ve škole učily skutečnou vědu (biologii) a základy zodpovědného sexuálního života (i.e. co je to antikoncepce a jak se používá) a
- inteligentní a vzdělané rodiče zděšené úrovní amerického základního a středního školství.
Podle toho to dopadá. V bible beltu vyrůstají další generace ignorantů, je tam nejvyšší míra teenage pregnancies a největší míra STD. Jinde jsou sice úlety typu naší krásky Houdové (vždycky, když s ní čtu nějakej rozhovor, vzpomenu si na jistý architektonický prvek - falešný štít, který dělá dojem, že je v domě ještě další patro, ale není. Houdové vysoké čelo je takovým falešným štítem bránící lidem nahlédnout, že za ním není mozek), ale podstatně víc už se tam ta děcka doma fakt vzdělávají.
Vzhledem k tomu, že v GB není bible belt, dá se očekávat, že procenta homeschoolujících rodičů budou vychýlena směrem k těm, co to dělají, protože jim skutečně záleží na vzdělání jejich dětí, a nikoli na ochraně ratolestí před fakty.
A skutečně. V článku z The Guardian se dočteme, že si 65 % doma vzdělávaných dětí vedlo lépe než 75 % těch vzdělávaných systémově. Co si však z takové informace odnést? Že je domácí vzdělávání nutně výbornou volbou, zatímco to systémové selhává a selhávat bude, ať uděláme cokoli? Ani vzdáleně. K takovým závěrům totiž nemáme ani minimální množství relevantních informací.
I když pomineme z výše uvedeného textu vyplývající velice zásadní motivaci rodičů, důležité jsou přinejmenším dvě další věci. Jedna souvisí s rodičovskou investicí, druhá s hromadností výuky. Začněme s druhým ze jmenovaných bodů. Pokud se někdo intenzivně individuálně věnuje dítěti, dává mu naprosto samozřejmě větší šanci na úspěch. Při hodinách vzdělávání se neztrácí čas kontrolou docházky, zkoušením druhých, vybíráním domácích úkolů, a výuka, která je v daném časovém intervalu předána, je personalizovaná (když dítě ještě neumí zlomky, bude ještě cvičit zlomky). To je v podmínkách současných standardních tříd sice nereálné, jistě se však dají nalézt způsoby, jak tento aspekt hromadné výuky zlepšit, ukáže-li se být rozhodujícím (a přinejmenším postřehy z využití matematiky z Khan Academy v prostředí amerických škol napovídají, že ano, jde o významný faktor, a ano, dá se na něm zapracovat i v podmínkách hromadné výuky). K rodičovské investici je nutné poznamenat, že výběr rodičů je u homeschoolingu biasován směrem k těm, kteří jsou ochotní trávit se svým potomkem hodně svého času, intenzivně se mu věnovat atd. Takových je mezi systémově vzdělávanými dětmi nutně podstatně menší procento. Přitom právě intenzita vztahu a ochota být potomkovi při ruce mohou hrát v osvojování informací zásadní roli i u systémově vzdělávaných dětí. Jsou snad "systémové" děti, které se umístily lépe než většina domškoláků, potomky nepečujících rodičů? Silně o tom pochybuji.
Otázkou tak je, zda
- když vybereme malé třídy s hodně individualizovanou výukou, nedopadneme úplně stejně?
- když vybereme systémově vzdělávané děti, kterým se ale rodiče v mimoškolní době plně věnují, nedopadneme úplně stejně?
Pokud jo, v zásadě by to znamenalo, že změnou v systému vzdělávání můžeme (ano, nemusíme) produkovat mnohem lépe vzdělané "systémové" absolventy, nežli jsou ti dnešní, a potenciálně i výrazně kvalitněji vzdělané, nežli jsou domškoláci.
Ke cti výzkumníků budiž přičteno, že si jisté zavádějící faktory uvědomují -
Rothermel said: ‘The improved exam results could be down to the sheer quantity of parental attention and the sense of long-term security that gives them... It could also be down to the fact that families who home educate from birth had worked with their children from the word go and without the disruptive transition at an early age to the very different environment of school .’
Problém je, když se takováhle v zásadě pilotní studie, která v sobě nemá navržené absolutně žádné mechanismy na odhalení skutečných příčin pozorovaného jevu, interpretuje jednoznačně ve prospěch kauzality, která se líbí jejím autorům, a takto je to prezentováno veřejnosti. Obávám se, že nikdo z těch, kdo teď radostně zavýskl nad důkazem skvělosti domácího vzdělávání, nedokáže svým potomkům předat tohle nezbytně nutné kritické posouzení publikovaných informací. Žel, většina z nich budou absolventi našeho systémového vzdělávání, které je to tedy nenaučilo též. Tady máme rozhodně co zlepšovat.
Disclaimer: Berte to jako rychlé zamyšlení nad článkem, ne propracovanou studii problematiky domácího vs. systémového vzdělávání. Pokud to ponoukne k zamyšlení i někoho dalšího, kdo má třeba k dané problematice načteno více než já, ráda si jeho text přečtu.