Před pár dny skončil letos již čtrnáctý ročník Festivalu fantazie v
Chotěboři, a tak si říkám, že je nejvyšší čas na trochu rekapitulace.
Obecně vzato, bylo to fajn.
Na FF jsem byla letos teprve podruhé, ale můj podíl na organizaci programové linie a několik vlastních přednášek mne plně zapojily do dění. Dorazila jsem hned ve čtvrtek 2.7. festivalovým autobusem z Černého mostu a po chvilce postávání před "odbavovací halou" a následné registraci jsem zamířila na pokoj. Pro letošek jsem si vybrala ubytovnu místní obchodní akademie a, přestože jsem slyšela mnoho stížností na hluk z přilehlé stavby, já jsem byla se svým ubytování zcela spokojená. Za uši by ale zasloužil ten ohava, který v průběhu týdne ukradl prkénka z toalet. Pokud by byl snad někdy odhalen, jsem pro exemplární potrestání: navléknout všechna ukradená prkénka na krk a přivázat na dva dny ke stromu na náměstí.
K programu. Po ubytování jsem vyrazila obhlédnou místo činu; bylo mi jasné, že ten den toho ještě moc zajímavého nebude, holt jsme se teprve slétali. Pobavilo mne zahájení festivalu, zejména jedno úžasné hudební video, které bude jistě brzy na tránkách festivalu k sehnání (pokud tam ostatně už třeba nevisí). Další tři dny běžela moje linie, tedy FutureCon, střídala jsem tedy vysedávání na přednáškách s přípravou svých vlastních. Musím se pochválit, program byl tentokrát obzvláště vypečený. Vystřídali se nám tam přednášky od ekonomie až po fyziku a podle jejich návštěvnosti si troufnu tvrdit, že nejsem sama, komu se FutureCon letos více než zamlouval. Všem přednášejícím (a samozřejmě i návštěvníkům, kteří nemalou měrou přispěli k udržení výtečné atmosféry) moc děkuji za účast a slibuji, že se pokusím nastavenou laťku příští rok ještě o fous překonat.
Tak máme neděli večer, můj program skončil a samozřejmě už vím, o co všechno jsem přišla v jiných liniích. V tu chvíli lituji, že nemáme festivaly dva - jeden, na němž se podílím, a druhý, který si jenom užívám. Přišla jsem za ty tři dny o nejednu zajímavou přednášku. Na druhou stranu, ještě mám před sebou celý týden. Bohužel v pondělí a v úterý mne toho mnoho nenadchlo. Většina pro mne zajímavých linií se stihla vyřádit během víkendu, a najednou bylo pusto a prázdno... tenhle pocit však netrval dlouho a po dvou dnech jsem opět měla potřebu se rozčtvrtit, abych stihla vše, co jsem si vyhlédla. Dostavil se můj obvyklý festivalový rytmus, čili sprint z jedné přednášky na druhou občas střídaný lehkou konverzací (na témata typu neuroanatomie potkanů nebo alternativní teorie fungování černých děr) v rozličných vchodech a východech z budov a místností (sedat si do baru na těch... ehm... pouhých 50 minut přece nemá cenu...).
A najednou byla neděle. Další. A to se tak člověk už tradičně ptá, kam se ten čas vlastně poděl. Však to přece není tak dlouho, co jsem se kodrcala do Chotěboře - a najednou se kodrcám z Chotěboře, jsem utahaná, nemocná, s mrtvým notebookem, obohacená asi o stovku nových kontaktů, zajímavých konverzací, námětů z přednášek a tak... kdy se to vlastně stihlo všechno udát?
No prostě je to za mnou. Jestli se mne ptáte, zda se mi to líbilo, zda tam za rok pojedu znovu a zda to mohu vřele doporučit i ostatním: ANO! ANO! ANO!
Mělo to své mínusy (počasí, vandalismus, technika).
Mělo to své plusy (venkovní hospůdka, zajímavý program, parta bezva lidí).
Byla to fantazie :)
