O bozích, skepsi a Grygarech

V posledních dnech se, jako už zhruba po tisící, strhla na facebooku soutěž o nejpravějšího skeptika*. Co to je? To nikdo neví, ale každý na to má vlastní názor a nebojí se ho použít.

Podle mnohých například nemůže být pravým skeptikem věřící člověk, podle mne zase někdo, kdo nemá nejmenší páru ani o vědě, ani o víře, ale zato dovede naprosto přesně posoudit, kdy, jak a proč to vůbec nejde dohromady.

Hned na začátek bych měla vyjevit své vlastní barvy. Jsem militantní ateista, na náboženství se dívám s despektem a byla bych nesmírně šťastná, kdyby se jej postupně zadařilo vymýtit – ze spolku skeptiků, jakož i z celého zbytku světa. V životě jsem nepotkala jediný přesvědčivý argument, jediný zlomek důkazu ve prospěch boží existence. Myslím si, že nám náboženské systémy nepřinášejí nic dobrého, čeho by se nedalo dosáhnout jinými metodami, zato nám podle mého přinášejí mnoho zlého, co by odešlo na věčné časy spolu s nimi. Tak to bychom měli, a teď k věci.

Spolek skeptiků Sisyfos má ve svých stanovách bod, podle nějž se nehodlá věnovat náboženským otázkám, nezasahují-li tyto do vědy. Důvody pro tento bod již byly jmenovány mnohokráte (například ve Zpravodaji z roku 2001 - pdf zde -, nebo nejnověji ve facebookovém vyjádření místopředsedy spolku Leoše Kyši), a patří mezi ně věci jako racionální zhodnocení časových a finančních možností klubu a z něj vyplývající soustředění se na pavědecké fušování do oblasti medicíny a přírodních věd, případně společenská nebezpečnost, při jejímž hodnocení je odlévání obětního vína na domácí oltář zasvěcený Rohatému Bohu a Bohyni-Matce dost zjevně na jedné z posledních příček. Fascinuje mne, kolik lidí je neschopno naše důvody akceptovat, a neustále znovu a znovu nám vnucují vlastní pohled na věc. Dovedete si představit, že byste vyrazili do boje na stránku klubu zahrádkářů, který si z určitých vnitřních důvodů (které navíc opakovaně vysvětlil) ve svých stanovách vymínil možnost nevěnovat se pěstování kaktusů? Kaktus je přece taky kytka, též je ji možné pěstovat na zahradě, a já jako nečlen prostě nevidím důvod, proč by se zahrádkáři neměli kaktusu věnovat. Ne, není to jejich věc, protože jsou zahrádkáři a kaktus je potenciálně zahrádkářská záležitost, je tedy jejich povinností zaujmout stanovisko k pěstování vánočního kaktusu. Co víc, doslechli jsme se, že jeden ze zakládajících členů klubu ve skutečnosti kaktusy pěstuje, a dokonce o nich občas hovoří na veřejnosti! To pokrytectví! Měl by být vyloučen!

Milí zlatí, vysvětleme si, jak funguje občanská společnost. Každý z vás má právo založit vlastní spolek a sepsat si pro něj vlastní stanovy zcela dle své libosti za podmínky, že budou v souladu se zákony dané země. Spolky mají obvykle ve stanovách také podmínky, za nichž mohou být stanovy změněny. Většinou se o změnu musí zasadit určitý počet členů spolku. Ne, opravdu nestačí přijít za plot a začít vyřvávat, že se na just nestanete členem, dokud své stanovy nezměníme. Totéž ovšem do určité míry platí u facebookových debatních skupin. Pokud si někdo založí skupinu a určí si pravidla, podle níž se budou debaty řídit, například zcela specificky vyjmenuje oblasti, o nichž se v dané skupině nediskutuje, je záhodno jej poslechnout – nebo se aspoň nedivit, jsem-li při nerespektování pravidel vykopnut. Facebook je veliký, nikdo vám nebrání vytvořit vlastní skupinu s vlastními pravidly. K bytí skeptikem jaksi nedělitelně patří schopnost racionálního uchopení světa. Pokud nejste schopni pochopit, že my jako spolek máme nějaká pravidla a hodláme se jich držet, na což máme plné právo, a zvenčí se dožadujete nápravy k obrazu svému, nabývám pochybností o vašich schopnostech tomuto racionálnímu uchopení dostát.

S tímto též souvisí problematika Bludných balvanů. Za ty měsíce, roky zbytečných hádek a debat bylo už mnohokráte zmíněno, že máme pro udělování BLBů různá psaná i nepsaná interní pravidla, a některá z nich byla i jmenována… Společenská nebezpečnost. Upozornění na konkrétní prohřešky. Aktuálnost. Těch věcí je pochopitelně více. Navrhuji-li na BLBa Jiřího Grygara (!!! A jinak viz následující odstavec), případně celou katolickou církev kvůli exorcismu (neprovádí jen katolická církev, ve skutečnosti mnohem horší od jiných subjektů, katolíci ve skutečnosti převážně velmi střízlivý přístup a spolupráce s psychiatry a psychology atd. – jako já vás chápu, katolická církev vám leží v žaludku, mně taky. Ale stejně jako ji nemůžu navrhnout na cenu za nejhorší herečku ve vedlejší roli, nelze očekávat, že mi to projde tady, a není to nutně jen kvůli zaujatosti komise…) a když je mi navíc desetkrát zopakováno, proč přesně mi to neprojde, a jsou mi dokonce navrženy alternativy, o nichž by se dalo uvažovat, ale já stejně začnu omílat znova to samé v nezměněné podobě, možná je něco v nepořádku s mým chápáním okolního světa.

Dále tu máme otázku netikety. Bývá dobrým zvykem v debatách napadat argumenty, nikoli argumentující, a už vůbec pak nebývá známkou dobrých mravů napadat v debatě osobu někoho, kdo se jí vůbec neúčastní, a nemá nejmenší šanci se bránit. Přijít do skupiny fanoušků klubu skeptiků a začít se agresivně navážet do jednoho ze zakládajících a dosud jednoho z nejvýznamnějších aktivních členů pak nebývá ani tak znakem pokleslé morálky, jako spíš rovnou uvadající inteligence. Co čekáte? Ovace? Ne, nesouhlasím se vším, co pan doktor Jiří Grygar prohlásí, a už vůbec nesouhlasím s většinou toho, co prohlásí o konfliktech a prolínáních vědy a víry, ale nikdy v životě se mi z jeho projevu nedělalo natolik fyzicky špatně, jako z projevů některých diskutérů, kteří jej viní z kde čeho, především pak ze špatného skepticismu, sami neschopni uplést jediný solidní argument. Ve vidině dalších diskusí, které bohužel zcela jistě přijdou: ne, kydání hnoje na Jiřího Grygara není solidní argument ve věci nemožnosti spoluexistence víry a skepticismu v jedné osobě. Je mi z vás stydno, a vřele vám doporučuji alespoň jednou v životě otevřít Bibli a přečíst si cosi o kládách ve vlastním oku. Napovím vám: Mt 7:3.

Racionalita je vůbec zajímavá věc. U člověka hlásícího se skepticismu a kritizujícího skepticismus druhých bych očekávala kromě dovednosti argumentovat jinak nežli ad hominem či schopnosti akceptovat daný stav věcí (například nastavení pravidel klubu/skupiny), rovněž alespoň elementární promyšlení vlastních argumentů. Výkřiky typu „pokud připustím možnost existence čehokoli nadpřirozeného, nemohu být skeptikem“ opravdu vaší věci neprospívají. Skepse neznamená odmítnutí všeho, co jsme ještě nedokázali, skepse znamená nepřijímat jako fakt něco, pro co zatím nemáme dostatek důkazů. To je rozdíl. Doneste mi dostatek důkazů, a uznám existenci nadpřirozena, nedoneste, o existenci nadpřirozena se neopírám, ale nemohu jej ani definitivně vyloučit – to bych pak nebyla skeptik. Mohu soukromě věřit, že něco takového někde je? V zásadě ano. Co nemohu, je s absolutní jistotou vykládat, že toto něco existuje, funguje, či to dokonce prodávat za peníze naivním důvěřivcům. V prvním případě bych nebyla skeptik, v druhém bych byla podvodník.

Netuším, kolik mají někteří diskutéři volného času, já zas tak moc ne. Pokud chci něco měnit, ráda bych sázela na alespoň trochu přiměřenou efektivitu svého počínání. Opravdu si myslíte, že podaří-li se vám v poměrně krátké době hned několikráte za sebou naštvat prakticky všechny přítomné současné, bývalé a potenciální budoucí členy Sisyfa svými hádkami nerespektujícími pravidla klubu a skupiny, dehonestujícími příspěvky na adresu zakládajících členů, nepovedenými nepromyšlenými, zato však desetkrát zopakovanými argumenty, jejichž opakování vede – ze zkušenosti – pouze k dalšímu kontraproduktivnímu prodlužování zjevně neukončitelné diskuse, docílíte změn v pravidlech klubu k obrazu svému? Patrně se zas vracíme k výše zmíněnému problému s uchopením reality.

Za sebe mohu říct, že vás mám dost. Mám vás dost natolik, že je pro mne absolutně neakceptovatelné postavit se v současné době jinam, nežli plně na stranu Jiřího Grygara a ostatních věřících členů a příznivců klubu. Jakkoli s jejich argumenty často hluboce nesouhlasím, jakkoli bych byla podstatně raději, kdyby náboženství v ideálním světě vyňato z působnosti klubu nebylo, po roce beznadějných debat musím konstatovat, že věřící členové a příznivci zůstávají podstatně lepšími skeptiky, vědci, racionálními bytostmi a především lepšími lidmi než valná většina těch, jež na ně v debatách dštili oheň a síru. Ano, občas padl i racionální argument. Ano, bylo by dobré těch několik racionálních argumentů zvážit, diskutovat, a možná v souvislosti s nimi i jednat. Snad na to jednou dozraje čas – plně v to doufám. Teď je však čas spíše vykydat hnůj.  

* Řeč bude o vědecké skepsi, nikoli například o antické filosofii